Smysl

ler1Dnes půjde tak trochu o Viktora Frankla, zakladatele logoterapie. Dle svých vlastních slov přežil čtyři koncentrační tábory proto, že vždy ve svém životě viděl nějaký smysl. Od něj také pochází výrok, že konec konců existují tři způsoby nalézání smyslu: v tvořivém, v koumavém a v milujícím.

To tvořivé, tedy to stvořitelské, uvádí na svět věci, které nikdy předtím neexistovaly. Je to ten řemeslník, který je hrdý na produkt své práce, na židli, dům, vázu – vše uchopitelné, ukázatelné. Je to ten umělec, jenž prezentuje svůj obraz, je to autor u své nové knihy a myslitel u svého nového pojednání. Patří sem však i třeba takový zametač ulic, jenž spokojeně shlíží na odpad, který sesbíral, aby tak zkrášlil město. Znáte tu anekdotu o dvou kamenících? Poté co se jich zeptali na jejich činnost, první odpověděl, že mlátí do kamenů, ten druhý, že staví katedrálu. Kdo viděl více smyslu ve svém životě?

To koumavé je ovládáno zvědavostí na svět. Výzkumník v laboratoři, vynálezce ve vé dílně, to jsou prototypy koumavých. Vězí však duch výzkumníka i v laboratorním asistentovi, který má zároveň obhospodařit a katalogizovat na 200 pokusů? Výzkum se koná v kuchyni, když vyzkoušíme něco nového, na cestách, abychom poznali cizí zemi, ve vlastní zahradě, s každou novou květinou. Příroda se mění. Kdo na ni zaostří svůj zrak, objeví něco nového i na staré známé cestě, po které šel už stokrát.

To milující představuje oddanost jinému člověku, činnosti nebo myšlence. „Moje děti by se měly mít lépe.“ Toto rčení zní otřepaně, avšak tato myšlenka naplnila miliony rodičů touhou učinit více a vzít na sebe větší námahu, aby svému potomstvu otevřely všechny životní šance. Šlechtitel koní, jenž miluje svá zvířata, hodinář, který nikdy nemá na spěch, houslař, který usiluje o krásu dřeva a tónu, to jsou všechno příklady pro činorodou oddanost. Být připraven zemřít za Německo… To bylo kdysi vnitřní přesvědčení, když láska k vlasti a patriotismus měly ještě nějakou cenu. Za osvobození dělnické třídy, za svobodu, rovnost a bratrství – rovněž i politické nápady spadají pod tuto kategorii, umožňují smyslpodněcující oddanost.

Takové ty tři barevné kruhy jste už určitě někdy v životě viděli: Tři kruhy, které tvoří trojúhelník, navzájem se překrývají a tvoří tak společné centrum. Ony tři způsoby hledání smyslu se chovají podobně, jako tyto barevné kruhy. To čistě tvořivé se lehce protíná s oním koumavým či milujícím. V ideálním případě se všechno sjednotí. Podívejme se na starší paní, která staví na svůj balkon květináč. Uprostřed města si chce vytvořit jedno malé zelené místečko, koumá a zjišťuje, jak se o tyto květiny nejlépe postará, jak je zaopatří, a činí tak s oddaností. Místo šedých městských zdí vidí růst svoji oázu.

Co je smyslem života? O tom byl napsán nespočet knih, sofistikovaná díla se sofistikovanými, pro normální smrtelníky odpudivými pojmy jako „teleologie“ a „entelechie“. No, a já postavím na balkon jen jakýsi květináč…

Pohlédneme-li na běžné kosmologické učení, tak jsme tu měli jeden Velký třesk, od té doby se vesmír rozpíná a na konci je všechno studené a prázdné, dokonce i samy atomy budou roztrhány. O mnoho dříve, už za nějakých pět miliard let, se z našeho Slunce stane rudý obr, který spálí Zemi na škváru nebo ji dokonce spolkne. Květináč s kytičkami to nepřestojí, i ti největší myslitelé a umělecká díla do jednoho zmizí. Jistě, uplyne při tom spousta času, když ale tento příběh stlačíme do jednoho jediného dne, tak my žijeme přinejlepším ve druhé sekundě vesmíru. S ohledem na toto ultimativní rozpuštění, jaký smysl má pak ještě dnes vstát a jít do práce?

I kdybych věděl, že zítra zanikne svět, zasadil bych ještě dnes ovocný strom. 

Tato věta je připisována Martinu Lutherovi. Obsahuje arogantní vzdor vůči osudu, vzepření, jakési: „a just zrovna teď!“ Jestli Váš život potrvá už jenom jeden den nebo dalších sto let je zcela nejisté. Jedno však jisté je: Vy, jenom Vy, můžete tomuto životu dát každý den nějaký smysl anebo jej proživořit v bezvýznamnosti. Jen ten, kdo se vzdal, prohrál nadobro.

Záměrně jsem si vybral ten malý květináč s kytkami, neboť aby dal člověk svému životu smysl, není nutné vykonat něco světoborného. Spolková kancléřka, která zpronevěřila miliardy státních peněz, aby zachránila lačné banky, to v historii možná dotáhne k poznámce pod čarou. Dokázala však skutečně více než matka, která řádně vychovala jedno jediné dítě? Picasso může na aukcích stát klidně miliony, ale copak by Prokop Buben nemohl stejně tak milovat svého malířského koníčka? Malovat každý jednotlivý obraz s naprostou obětavostí, v aktu tvořivosti objevovat nové, rozšiřovat svůj horizont o netušené, nové zorné úhly?

Smyslem života je život sám. Veverka střádá zásoby, ikdyž ji už za hodinu sežere liška. Kos hlasitě píská svoji písničku ne proto, aby obšťastnil člověka, nýbrž aby oznámil: Tady jsem! Tady je můj revír! A kočka se připlazí, aby kosa chytla, ne z nenávisti, nýbrž proto, že je to její přirozenost. Zvířata nepřemýšlejí o tom, zda je nějaké jednání smysluplné, jednoduše tak činí. Rozmnožují se dále, druh zůstává zachován; ikdyž se někdy dějí katastrofy, které celé krajiny vylidní, tak tento druh přes toto přírodní síto opět vsákne a vezme si, co opuštěno leželo kolem. Může se zdát, že strom si jen tak bezvýznamě vegetí, on však vyrábí kyslík, čistí vzduch, svým stínem udržuje půdu vlhkou, mnoha zvířatům nabízí potravu a bezpečné útočiště ve svém větvoví. Tvoří vlastní malý ekosystém, ať už stojí jen tak sám na planině nebo uprostřed lesa.

Na tomto jednom stromě vidíme, že jeho existence je s jinými existencemi mnoha způsoby protknuta. I takový misantropický eremita působí na své bližní, třebaže dvakrát do týdne vyhubuje pošťákovi. Náš mozek, u kterého je každá buňka spojena se stovkami, tisícovkami dalších, je příkladem propojení i každého jednoho z nás. Působíte na lidi, které nikdy ve svém životě neuvidíte, se kterými si nikdy v životě nevyměníte ani jedno jediné slovo. Kupujete brambory, které kdosi někde zasadil. Tím zajišťujete chléb vezdejší sedlákovi, ale i mechanikovi v továrně na výrobu zemědělských strojů, řidiči kamionu, nákupčímu – za každým rozhodnutím k nákupu následuje téměř nekonečná řada lidí, kteří se nějakým způsobem podílí na tom, že vy si tuto věc můžete vytáhnout z regálu.

Vy jste jen kolečko v převodovce, jedno z mnoha… Ach ano, jistě, tohle rčení znáte. Ale fungovala by ta převodovka, kdyby kolečko chybělo? Každé kolečko v převodovce je důležité a nezbytné, aby vše fungovalo. Kdyby tomu tak nebylo, tak by kolečko dávno odpadlo jako nadbytečná nákladová položka. Tohle jsem nespočítal sám, ve fyzice totiž existuje jeden myšlenkový experiment. Vesmír se v něm skládá z biliárového stolu se dvěma koulemi a jedním jediným elektronem ve vzdálenosti deseti miliard světelných let. Koule se pohybují aniž by se otřely, neustále. Při 56. šťouchu zapůsobí tento jeden, nesmírně vzdálený elektron na dění na biliárovém stole. Dvě koule, jež jsou doslova nekonečně mnohem těžší než tento jeden elektron, byly ovlivněny ve své dráze. O kolik by tedy logicky mohl být větší Váš vliv, když žijete tak blízko svých bližních?

Bezvýznamný život neexistuje, existují však lidé, kteří se brání tomu, aby ve svém životě smysl viděli. Přitom pozor, abyste se smyslem nezaměňovali jiný pojem: Užitek. Když má můj život smysl, pak má tento smysl pro mě, jen pro mě samotného. Je-li však i užitečný, pak má užitek i pro ostatní. Užitečný život není zavrženíhodný; jako takový může dávat životu i smysl být k užitku pro druhé. Jenže z užitku samého ještě nevyvstává žádný smysl. Žijete především pro sebe sama. To není egoismus, nýbrž skutečnost v každém životě. Na konci svého života nelitoval dokonce ani ten nejhorlivější úředník, že už nestačil založit a zpracovat dalších 246 spisových značek.

Neptejte se mě, prosím, na smysl VAŠEHO života. Ten, kdo zná váš život nejlépe, jste vy sami. Nevím, jestli vám může pomoci logoterapeut k tomu, abyste tento smysl nalezli. Ani on nezná VÁŠ život lépe než vy, dozví se od vás jen to, co mu prozradíte. Proč tedy tu věc nevezmete sami do vlastních rukou? Ach tak, chtěli jste učit děti a nedosáhli jste toho, stát se učitelem? No a? Ve sportovním klubu neustále hledají mladé trenéry! Chcete se nějak tvořitelsky realizovat, ale vše, na co se při tvorbě obrázků zmůžete, jsou jen odháněče tchýní? Tak někdy navštivte galerii moderního umění, zde najdete obrázky, proti kterým ty vaše působí atraktivně. Jediné umění těchto kolegů spočívá v tom, že se vedle jejich „umění“ pověsí cedulky s pěti, šesti nebo sedmimístnou kupní cenou.

Zní to tak pěkně racionálně, když navrhuji, abyste vy sami přišli na to, co rádi děláte. Přitom tento postup není racionální ani trochu, je to zaposlouchání se do vlastního nitra, respektování pocitů. Co děláte rádi, dává vašemu životu smysl, nikoli to, k čemu jste nuceni. Kromě toho je to i jednodušší cesta – udělat z hobby povolání, poslání. Konáním tvořivého plni zvědavosti a oddanosti se nacházíte v centru těch tří kruhů.

Opačně je to mnohem těžší. Učinit hobby z neoblíbeného povolání možné je. Můžete se bezustání věnovat otravnostem života, pořád se vztekat kvůli tomu, že vás dal otec do učení ke kameníkovi a vy teď, po čas svého života, musíte třískat kamení. Nikdo vám nebrání v tom abyste pozvedli zrak, nikdo kromě vás. Jakmile pozvednete zrak, jakmile uvidíte, že můžete postavit katedrálu, že se podílíte na díle pro celou věčnost, stanou se ony pitomé kameny pro tuto věčnost vaší vizitkou, vizitkou něčeho, co o vás bude svědčit i za několik staletí.

O smyslu a ne-smyslu rozhodujete jen vy sami. Vy jste pány svého života, vy můžete v kanceláři prohrábávat papíry a doma tvořit model železnice, tedy do jisté míry bohorovně vaši vlastní planetu. Stejně tak dobře však můžete vyprazdňovat jeden kastl piva za druhým. Tak z vás bude alespoň profitovat pivařský průmysl. Více než dost nezaměstnaných a důchodců žije bídným životem, protože v něm již nenachází žádný smysl, protože jim byly vzaty i ty kameny, do kterých poslední roky s otrávenou náladou třískali. Sedí ve svých vytopených bytech, dostávají peníze od státu a neví si se svým časem rady. Čas se dá výborně propíjet, neustále tu je vždy nový a nový čas a ještě více piva, které lze vypít. Hektolitry za měsíc – to je také měřitelný výkon, to nedokáže každý, vážně!

Při tom všem mají tito lidé jeden jediný problém: Není nikdo, kdo by jim řekl, co by měli dělat. A přitom by už jen na cestě k pivnímu nakladatelství byly nové věci k objevení, noví lidé k seznámení. Pro psa je přirozené pobíhat s nosem u země, neboť skrze svůj nos vnímá svět. Lidé svět vnímají především očima, proto je rozumné namířit oči na tento svět a nikoli na zem. Stačí uhánět světem pozorně a s otevřenýma očima, aby bylo možné změnit život, dostat se ze smyslové krize ven.

Neumíte nic vytvořit? Omyl! Sebe sama můžete vytvořit, každý den nanovo. Jakožto nezaměstnaný nemusíte ve většině veřejných knihoven platit nic, jako důchodce dostanete slevu. Celé světy tam na vás čekají! A pokud nechcete opouštět dům – počítače jsou dnes laciné, internet všudypřítomný. U mnoha děl světové literatury již ochrana autorských práv vypršela, tyto texty najdete v síti zadarmo. Tato data jsou dostatečně malá i při slabším připojení. Do dalekých zemí se podíváte pomocí pár kliknutí myši.

Jen pokud se sami vzdáte, tak jste prohráli. Jste prohráli? Nebo bych měl raději říci: jste ztraceni. Och, i poté co jste ztraceni, jste užiteční, neboť sloužíte jako odstrašující příklad, jako vzor toho, jak by se to nemělo dělat. Čímž se pomalu dostáváme k Ježíši Kristu. Ten kajícnému hříšníkovi neuložil, aby se za současného lamentování posypával popelem, modlil se 300 růženců a okamžitě všechny zpronevěřené miliony na daních daroval potřebnému biskupství v Limburgu, ale dal mu naprosto jednoduchou radu: Běž a už nehřeš!

Můžete kdykoli přestat považovat svůj život za smyslu prostý. Musíte pouze změnit myšlení, propůjčit svému životu smysl. Můžete to i vy, protože tohle může každý. Když se rozběhnete se zavázanýma očima, tak zakopnete o kořen, proběhnete kopřivami, zarazíte se o strom a skončíte v pichlavém křovisku. Když si pásku z očí sundáte, nic z toho se nestane, zato si však les užijete v celé jeho nádheře. Takže, pro co se rozhodnete? Pro pásku nebo svobodu?

Neboť nevíte, co činíte… Kvůli vám muselo zabrzdit auto, jen pro to, že jako magor letíte přes ulici k automatu na cigarety, místo aby jste použil přechod pro chodce. Nic se nestalo. Opravdu ne? Kvůli vám, a jen kvůli vám, dorazí teď toto auto o dvě sekundy později na určitou křižovatku. Ten náklaďák se zkapalněným plynem, do kterého by toto auto napálilo, už projel. Žádná exploze se nekoná, tucty domů zůstanou nepoškozeny, četní lidé nezraněni, nikdo neumřel. Jen proto, že jste za každou cenu museli mít svoje špinky!

Je to přitažené za vlasy? Ano! Je to nepravděpodobné? Rovněž! Je to nemožné? Ne, ani v nejmenším. Zachránili jste život, protože se nic nestalo. Nikdo, kdo se děje účastnil, to ani nepostřehl. Přesto by se bez vás udály věci zcela jinak. Jste součástí gigantické sítě, visíte na nespočtech nití, za které taháte a které hýbou zase s vámi. Není života bezesmyslu, jsou jen lidé, kteří se zdráhají smysl svého života rozpoznat.

Vy jste mistrem svého života, neboť rozhodujete, zda budete třískat do kamení, nebo stavět katedrálu, zda budete pobíhat s nosem u země, anebo hledět do světa se zdviženou hlavou. Když vás zasáhne úder osudu s nosem na zemi, zatlačí váš obličej hluboko do pozůstalosti pouliční kočky. Zasáhne-li vás se zdviženou hlavou, bude to bolet také, ale setřesete jej. Třebaže je váš obličej celý od kočíčích výkalů, můžete se rozhodnout, zda se v budoucnu budete chtít plazit ještě níže a zkuhrat, nebo ten hnus smyjete a napříště ponecháte více odstupu mezi vaším obličejem a špínou ulice.

Neříkám, že je to jednoduché. Říkám jen, že to bude pro Vás lepší, že to vašemu životu odlehčí a dá vám to sílu tento život nejen snést, ale dokonce si jej trochu i užít. Můžete světu dát vše, co vytvoříte. Můžete tímto světem projít se zvědavostí a s otevřenýma očima, stále poznávat a prozkoumávat něco nového. A můžete to, co děláte, dělat s láskou a oddaností, ať už z toho vzejde jen malý květináč na balkóně plný kytek, ten malinký chomáček plný barev uprostřed fádní šedi velkoměsta.

Před jednou pastí bych vás chtěl přeci jen varovat: před zítřkem. Ve španělštině existuje výraz mañana. Kdo nezná finesy tohoto jazyka, domnívá se, že to znamená „zítra“. Ve skutečnosti to znamená: dnes ne. Takže pokud chcete udělat „zítra“ všechno jinak, tak si sami řeknete mañana. Pak to neuděláte dnes. Neuděláte to TEĎ. Což často dopadne tak, že to neuděláte nikdy. Potom zanikne svět bez toho malého, čerstvě zasazeného ovocného stromu. Svět s tím žít dokáže. Jen vy, jen vy jste tu šanci na kousíček věčnosti nenávratně promarnili.