Osvobození

Tomuto říkáte osvobození?

Tomuto říkáte osvobození?

Superdemokrati už začali s oslavami 70tého výročí konce války. Samozřejmě je den porážky označován za „osvobození“, a ano, my jsme skutečně osvobozeni byli: od práva a důstojnosti, od tradice a kultury, od pořádku, majetku a četných patentů. „Nejtemnější fáze německé historie“ nedospěla tohoto dne, 8. května 1945, ani zdaleka svému konci. Po systematickém ničení německých měst a vraždění německých civilistů začali okupanti s plundrováním dobytých území. Němečtí vojáci byli ve válečném zajetí „předprůmyslově“ vyhlazováni cíleným vyhladověním. Němci byli po milionech vyhnáni ze svých domovin nemajíce s sebou ani zlomek toho, co dnes s sebou vlečou azyloví podvodníci. Němci byli paušálně prohlášeni za viníky a a priori podezřelé. Při „denacifikaci“ nemuseli v rámci na hlavu převráceného, do té doby v celém světě platného práva dokazovat jednotlivci jeho vinu, nýbrž on musel dokazovat svoji nevinu. Nejen do Sovětů hučeli, že do Říše nevpadli coby osvoboditelé, nýbrž jako vítězové a okupanti.

Propaganda vítězů dnes plní naše učebnice historie. Kdo se proti tomu vzepře a chce hledat historickou pravdu, je oním režimem, který koneckonců instalovali sami okupanti, pronásledován jako „lidový štváč“. Německo nebylo od 8. května 1945 ani jeden jediný den suverénním státem, což uznal dokonce i Wolfgang Schäuble. Co tedy potom máme vlastně slavit? Do roku 1989 jsme my Němci byli drženi v klíckách jako bojoví psi, abychom si v případě nové světové války jako první vjeli navzájem do vlasů. Od té doby máme tu čest podílet se na praní zakrvaveného prádla USA; Bundeswehr je dnes rozmístěn na větší ploše než Wehrmacht kdy byl. Pár lidí ve Washingtonu a Tel Avivu se opovažuje rozhodovat o našem osudu a připravovat novou světovou válku. Opravdu, byli jsme skutečně osvobozeni a národy, které na náš krk přiložily své ruce ke smrtícímu škrtu, nejsou ochotny ani trochu povolit.

Spolkovoprezidiální německý poděs by rád poděkoval především sovětským vojákům. Tito vojáci byli do roku 1945 osvoboditeli, míní známý smilník ze zámku Bellevue. Bestiální nelítostná soldateska, která vraždíc, znásilňujíc a pustošíc vpadla do Německa, dobře vyhecovaná Židem Iljou Ehrenburgem, která pod svým novým vedením nadále provozovala koncentrační tábory v Osvětimi a Sachsenhausenu a na německé půdě zřídila novou socialistickou diktaturu, ta je pro jistého pana Gaucka osvoboditelem. No, když myslí… Pak mu nemohu než popřát, aby takové osvobození zažil na vlastní kůži; a aby stál hned vedle, až na jeho nocležnici budou volat: „No tak maličká, pojď, pojď!“