300 let spiknutí

Dovolte mi, abych vás hned na začátek uklidnil: To, co teď budete číst, je čistá fikce autora románů. Nic jiného než „Andělé a Démoni“ nebo „Šifra mistra Leonarda“ a nic více než (doufejme) zábavný smyšlený příběh o pár obecně známých faktech. Žádné výzkumy, žádné rešerše, žádné důkazy. Jen tento text a to, co je psáno v historických knihách.

Román má premisu, výchozí bod, v dřívějších dobách dokonce často i morálku. Vyberme si nějakou nepěknou premisu, nějakou „bestsellerové“ kvality, která však není nová a byla již několikrát použita v různých zlomyslných knihách. Tedy že: světová historie, války posledních staletí, vyhlazování národů a etnické čistky mají všechny společnou příčinu – zlé lidi v pozadí, kteří to všechno jako spiklenci řídí.

Ale to by byla pořád ta stará ohraná písnička. Aby to bylo trochu napínavější, jsou tito loutkáři stále zde a usilují o provedení svých plánů. Proto nás vedou do třetí, vůbec největší světové války. Z chaosu, který při ní vznikne, vytvoří nový pořádek, jejich pořádek, při kterém se všichni (kteří přežili) staneme otroky mocných.

Pro svou spikleneckou pohádku samozřejmě potřebuji důvěryhodné aktéry. Spolek sběratelů známek se sem bohužel moc nehodí, dokonce ani golfový klub byste mi nespolkli. Vezmu ty, které si berou i ostatní: zednáře. Jak to, že tolik nadělají se svými tajuplnými lóžemi, poznávacími a jinými symboly?

Přiznávám, zednáři bývají velmi často zmiňováni jako spiklenci. Jistěže bych zde mohl zmínit hochy z Rotary klubu, Lions klubu nebo Pen klubu. V zásadě by se hodilo kterékoli mezinárodně působící uskupení, které pěstuje určitou exklusivitu. Takže třeba klidně i majitelé karet American Express. Ale já zůstanu u zednářů, ti jsou na to zvyklí a než mi začnete zazlívat neúctu, tak je tu raději uvedu hned.

Zednáři jsou však jen řadoví týmoví hráči světového spiknutí. Přinejmenším 95 % zednářů dělá přesně to, co je možno dohledat na jejich oficiálních stránkách: Jsou to humanitární spolky, které pěstují pár starých tradic a místo v hospodě se scházejí v domě lóže (který nazývají „chrámem“). O spiknutí nevědí nic. Dokonce většina z nich ve svém životě nikdy k nějakému velkému spiknutí nepřispěla.

Použiji nyní jiný obraz: Velké spiknutí není puzzle, nýbrž mozaika, skládající se z milionů kamínků. Na rozdíl od puzzle jsou kamínky mozaiky jednobarevné a nic, opravdu vůbec nic nenaznačuje, kam který kamínek patří a jaký obrázek se z toho vyklube. V tomto obraze jsou zednáři něco jako kit, spojovací hmota mezi jednotlivými kamínky, která je drží pohromadě, ale jinak se na mozaice nijak nepodílejí.

Zednáři tvoří rekrutační potenciál pro další stupeň. Kromě toho sbírají informace. Neustále vyřizují různé malé nepodstatné úkoly, aniž by věděli proč. Každý zednář je pozorován… Ach ne, ne každý. Pokud je jen pětina zednářů posuzována, tak i tak je to neuvěřitelně mnoho. Jestli váš soused pobíhá v černém obleku s takovým tím bílým přehozem a příležitostně vypráví cosi o „všemohoucím staviteli všech světů“, tak buďte v klidu – ten je neškodný a to, co říká, myslí skutečně vážně.

Z obyčejných zednářů se rekrutují „vyšší stupně“. Obyčejný zednář je učeň, tovaryš a nakonec mistr. Toť vše. Nicméně jeho bratr v lóži, kterého zná již 20 let a kterému důvěřuje, je nejen „mistr“, nýbrž také „rytíř Kadosch“ či „princ z Jeruzaléma“. (Pokud máte zájem, tak si ostatní tituly najděte sami na internetu. Jsou opravdu kreativní). Kdo se osvědčil na stupni pěšáka, stane se poddůstojníkem – a kdo se osvědčil u normálních zednářů („Janovy lóže“), smí nakouknout do vyšších stupňů.

Tak a teď… Ne, ještě ne. I u vyšších stupňů jsou lidi, kteří tomu, co jsme si od nich kdysi slíbovali, nedostojí. Těm je poklepáno na rameno, pilně se zaučí do tajemství vyšších stupňů a odsunou se na vedlejší kolej, kde se můžou hemžit jako „nositelé tajemství“.

Sice jen málo vyšších stupňů pracuje na světovém spiknutí, ale tato organizace přímo láká k tomu, aby byla zneužita. Obyčejný zednář je spolehlivý a mlčenlivý, ten „správný“ zednář na vyšším stupni je ještě daleko spolehlivější a mlčenlivější. Tak vezmeme ředitele pobočky Deutsche Bank, vedoucího oddělení v Mercedesu a redaktora Frankfurter Allgemeine Zeitung. (Ty podniky jsou jakkoli zaměnitelné, kdo chce, ať si dosadí, co se mu líbí víc.)

Berou se mladí lidé, kteří mají potenciál k růstu. Přirozeně jsou v této tajné lóži i starší, kteří sedí na dobrých pozicích a mohou mladé podporovat. Když chce lóže vyššího stupně zrealizovat nějaký menší projekt, začne za něj bratr v lóži bubnovat u Frankfurter Allgemeine. Bratr v lóži z Mercedesu zařídí velkolepý sponzorský dar pro vhodné politiky a bratr v lóži z Deutsche Bank se postará, aby tekly půjčky. Třeba, například.

Tyto milé tajné lóže však stále ještě patří k řadové mase světového spiknutí. Znají nanejvýš jeden jediný kamínek v mozaice a vědí, že tento je černý, zelený nebo žlutý. To je celé. Přesto se již na této úrovni dějí výnosné obchody. A samozřejmě se udělují i ceny. Když někdo neznámý obdrží renomovanou cenu, která je zadotovaná pár tisíci eur, pak se jedná o malou pozornost mezi bratry v lóži. Lidi se znají, pomáhají si a jsou si navzájem povinováni. Funguje to celé naprosto skvěle. (Říká vám něco tajná lóže „P2“? Ano, tehdy v Itálii…)

Pokud se chcete stát spolkovým prezidentem nebo předsedou představenstva, tak neuškodí být v nějaké tajné lóži. Myslete však na to, že tato pomoc se zakládá na vzájemnosti, jinak by totiž mohlo klidně dojít i k nějaké malé nehodě, například padák, který se vám neotevře…

K „vyšším stupňům“ patří různé zajímavé spolky, tedy všechno, co má na spiklenecké scéně nějaký zvuk. Za všechny jmenujme třeba Bilderbergy, Council of Foreign Relations, Trilaterální komisi a samozřejmě superlóži B‘nai B‘rith. Ano, na této úrovni, ne výše. Neboť všechny takové spolky, které „jsou slyšet“, nepatří do vedení světového spiknutí. Konec konců bych byl špatný spisovatel, kdyby si každý kolemjdoucí na ulici mohl na všechny moje přísně tajně operující zloduchy ukázat prstem.

Ano, jakožto „vyšší stupeň“ jste neuvěřitelně důležití… myslíte si alespoň. A můžete se i zlomyslně těšit z toho, že řadoví bratři v lóži věří tomu, že jim můžete dopomoci akorát tak ke členství v golfovém klubu, zatímco vám ve skutečnosti podléhá celý Mossad a CIA… Jenže, bohužel, autor není na vaší straně a vy jste ve skutečnosti jen malou figurkou v opravdu velké hře.

Neboť: i vyšší stupně jsou jen rekrutační potenciál pro další vyšší kruh. Já je nazvu třeba „ilumináty“. Tento pojem je ostatně také zavedený. Na „bavorské ilumináty“ však raději zapomeňte. Ti mají sice pěkné jméno, ale se skutečnou mocí nemají nic společného. A ne, Adam Weishaupt také nikdy nevystřídal George Washingtona. Na americkou půdu nikdy nevkročil. I když George Washington k iluminátům patřil, ale k tomu se dostanu později.

Ilumináti jsou důstojníci světového spiknutí a patří k němu VŠICHNI. Proto se také nazývají „osvícenými“, neboť věří, že stojí ve světle pravdy. Ilumináty najdete v každém vedoucím grémiu, i když ne vždy na vedoucí špičce. Za prvé to není potřeba, jelikož na špici postačí podřízený vyšší stupeň, který je zvyklý poslouchat. Krom toho, pokud by se mělo někdy střílet, pak právě po lidech na špici. To se pak hodí, jsou-li tito vyměnitelní, zatímco skuteční páni v pozadí přesto nadále drží otěže v ruce.

Jeden iluminát má přehled nad 10, 15 nebo 20 kamínky v mozaice a bylo mu řečeno, k čemu to celé je. No dobře… ne „to celé“, ale obdrží v každém případě cílové zadání, ze kterého se dá leccos odvodit. Ale i ilumináty držím zkrátka, protože mozaika má milion dílků – vzpomínáte? Moji ilumináti jsou několikrát sítem prošlí chlapíci, kteří jsou věrně oddaní spiknutí a ví, že za přečiny se platí smrtí.

Ilumináti jsou „osvícenci“, ale nejsou těmi, kteří svítí. Jsou to důstojníci, ale ne generálové. Tito se nacházejí v samotném jádru a jsou nositeli světla, čemuž se říká v latině „Luciferentes“. Sem by zapadli Rothschild a Rockefeller, také o „černé šlechtě“ jsem už cosi četl. Ale proč bych se měl držet jedné, dvou nebo dvaceti rodin? Označím vůdce světového spiknutí prostě, jednoduše a doufám, že i výstižně jako „skupinu Lucifer“.

Příslušníci skupiny Lucifer dávají rozkazy. Ti jediní znají celou obrovskou mozaiku. A zde se najednou mění rekrutační schéma. Zednářský učeň v Janově lóži může vystoupat až na ilumináta, nikdy však nebude přijat do skupiny Lucifer. Členové této skupiny pocházejí z vybraných rodin, přičemž ani enfant terrible není do této skupiny přijímán. Ona skupina Lucifer je ve spikleneckých textech často označována za „finanční elitu“.

Nezaměňujte, prosím, tuto finanční elitu s Billem Gatesem nebo Warrenem Buffetem. Ti získali své jmění sami a patří tak nanejvýš k iluminátům. Já teď hovořím o jmění, které je staré stovky let, jako třeba to Rothschildovo. Abyste mohli vystoupat do skupiny Lucifer, musí být vaši předkové minimálně tři generace spolehlivými ilumináty a vy bohatými dědici. Pak se můžete přiženit a zhruba po dvaceti letech začínáte být zasvěcováni do toho, oč vlastně jde. Teprve váš syn sem bude skutečně patřit.

Jestli se divíte, proč pořád mluvím jen o mužích, tak v těchto kruzích jsme velmi konzervativní. Rovnoprávnost a emancipace je něco pro nevědoucí, kteří stojí mimo. Láteřící, tvrdohlavé nebo dokonce pomstychtivé ženy nejsou při takových operacích žádané. Ženy jsou okrasný přívěšek, smějí při dostizích v Ascotu nosit bláznivé klobouky, jinak ale nemají co mluvit. A vědět – to už vůbec ne.

Tak, to bychom měli hlavní role. Nyní se věnujme příběhu.

Hra začíná v Anglii někdy v roce 1650. Angličani – ne, Britové ne – vedou válku proti svému králi a nakonec mu setnou hlavu. Německo leží po třicetileté válce v troskách. Ostatní země si lížou rány a těší se ze své kořisti, proto se na hře v Anglii nepodílí. Na rozdíl od Německa nevede chaos v Anglii k celoplošnému zpustošení. Z tohoto chaosu vzniká nový pořádek: nejdříve vláda parlamentu a nakonec lordprotektor Olliver Cromwell. Jenže tento experiment končí a Anglie znovu dostává dalšího krále a monarchií je dodnes.

V této době dostali praotci pozdějšího spiknutí dvě lekce. První se týkala výhod vlády parlamentu. Parlamentáři jsou celkem bezpohlavní skupina. Poslanec sám nemá žádnou moc, avšak v mase „tito“ dokážou moc vytvořit. Poslanec je ubohý nýmand, manipulovatelný a přístupný našeptávání, avšak kdo manipuluje a ovlivňuje dostatek poslanců, ten určuje, co se bude v zemi dít. Neposlušní poslanci se podle potřeby vymění a jsou nahrazeni poslušnějšími subjekty. Národu se namluví, že tohle jsou zástupci lidu, tedy právě exponenti většinové vůle veřejnosti. Když i přesto dojde k revoluci, jsou právě tito nepotřební poslanci pověšeni, zatímco skutečně mocní přežijí a zakrátko zapojí „revolucionáře“ do svého systému.

Druhá lekce byl chaos, který novému pořádku předcházel. „Ordo ab chao“, zní jedno pěkné rčení zednářů, které vyjadřuje, že právě z chaosu vznikne pořádek. Přinejmenším tak to vnímá ta nevědoucí většina zednářů. Zasvěcení však vědí, že nejprve musí být tento chaos vyvolán, než může vzniknout pořádek, NOVÝ pořádek.

Tyto poznatky zrají po léta. Co se má stát světovým spiknutím, začíná jako debatní kroužek, jako setkání v hospodě nižší šlechty a zámožného občanstva. Nikdo ještě nemyslí na to sáhnout po světovém spiknutí. Jsou zde akutnější problémy. Jenže čím déle tato „hospodská setkání“ existují, tím více se formalizují. V dnešním Německu by někdo založil občanské sdružení, vytvořil by si stanovy, zvolil předsednictvo a vypil by velké množství piva.

Přesně to udělali i Angličané. Nevěřte, prosím vás, že zednářské lóže vznikly z tajných sdružení stavitelů chrámů. Velká doba sdružení stavitelů chrámů skončila se stavbou velkých katedrál a tato zase s epidemií moru kolem roku 1350. Po více jak 300 letech byla tato sdružení přinejlepším romantickou vzpomínkou. Jelikož však i v Anglii byly kolem roku 1700 pozorovány spolky směřující k zavedení nového státního a světového pořádku s největší nedůvěrou, rozhodli se tito trochu „zazdívat“ a postavit se do tradice dávno zapomenutých sdružení stavitelů chrámů. Tradicionalistické spolky jsou konec konců podstatně méně podezřelé. Člověk provozuje pár komických rituálů, hraje si na nábožensky otevřeného a bloumá nad „velkým architektem všehomíra“.

Na templářské rytíře klidně zapomeňte. Skotští svobodní zednáři je sice adoptovali jako své předchůdce, jenže proč by měli templáři zůstávat celých 400 let schovaní a najednou z ničeho nic začít zakládat lóže? Takhle si však člověk přivlastní 600 let tradice a předvádí vrchnosti, jak moc visí na minulosti.

Tyto první lóže, to byla taková lepší hospodská setkání, ta neměla se spiknutími nic společného. Panoval duch „člověk by přece měl…“, konkrétní plány ještě nebyly. To se změnilo kolem roku 1717, když vznikla první velká lóže. Vedle normálních zednářů se nyní objevily i „vyšší stupně“ a byla zavedena „striktní observance“, resp. „obedience“, tedy „přísná poslušnost“ vůči pravidlům svobodného zednářství.

Takže, kolem roku 1720 můžu začít přisuzovat aktérům svého příběhu snahy kout spiklenecké pikle. Samozřejmě, „světová vláda“ byl tehdy ještě cizí pojem, na který si nikdo netroufl ani pomyslet. Na druhou stranu moc již dostačovala k tomu, aby se rozdělovalo bohatství („South Sea Bubble“). Společenství donašečů a tajný svazek v pozadí, to si nemohla tehdejší finanční elita nechat ujít.

Postup je zcela jednoduchý: Obyčejný zednář hovoří o svých problémech v mlčenlivosti svého chrámu, samozřejmě jen s důvěryhodnými bratry. Ten či onen bratr je však skutečně zasvěcený vyšší stupeň, donašeč pro lidi v pozadí. Tím se dostává na scénu skupina Lucifer a její vybraní důvěrníci ilumináti. Tito vyslechnou od „insiderů“, co se za chvíli přihodí, nahlásí to svým šéfům a ti zavčasu zareagují. Nebo jednají. A když se dostaví první zisky, podají ilumináti tuto informaci směrem dolů, aby i ostatní bratři v lóži sesbírali všechny drobky, než masa přijde o své peníze. To vytváří závislost a upnutost, která spojuje jednotlivé členy s lóží.

Další krok přinesl rozšíření zednářů. V celé Evropě se tvoří lóže, lokální velké lóže s vlastními vyššími stupni a po určitou dobu vlastními cíli. Jsou však rychle infiltrovány ilumináty a kontrolovány skupinou Lucifer. Nejdůležitější operací však byl „Nový svět“, anglická Severní Amerika. Nejpozději r. 1750 byl plán hotový: Na hranicích mocenské oblasti anglické koruny má vzniknout parlamentní stát, zcela kontrolovaný zednáři.

Obyčejnému sedlákovi nebo dělníkovi v britské Americe bylo jedno, jestli ho zdaňuje král z dalekého Londýna, nebo guvernér z nedalekého „velkoměsta“. Jeho daňové zatížení je stejně nízké a panuje svoboda náboženství, je tedy osvobozen od všech zátěží „starého světa“. Sedlák chce mít dobrou úrodu, dělník slušný plat; je mu úplně fuk, jestli mu vládne král, nebo prezident. Přinejmenším do té doby, než do něj nezačne někdo hučet, jak zle se mu přeci vede a že musí dělat něco pro to, aby žil lépe a zajistil blaho svým dětem.

Samozřejmě jsou i britští důstojníci zednáři, stejně jako guvernéři nebo ministři v Anglii. Akorát mají špatné členění, nebo jsou na příliš nízkých stupních, než aby mohli něco podniknout proti nastávajícímu chaosu. Krom toho, chaos je oficiální cíl zednářů, neboť pouze z chaosu může vzniknout nový pořádek, přesně podle jejich učení. Jako autor si mohu dovolit líčit to tak, že se britský „loyalista“ a americký „revolucionář“ sejdou na nějakou večerní selanku, kde při sklence portského proberou, jak by měl každý svůj poddaný národ proti sobě vyhecovat.

1776 je vše připraveno. Nechám teď své vyšší stupně, které si připadají hrozně důležité, podepsat prohlášení, které pozvedne pokud možno co nejvíc zednářských principů na ústavu. Od té chvíle se střílí, konec konců chci přeci způsobit chaos. A mí zednáři ve Francii pomůžou mým zednářům v Americe proti mým zednářům z Anglie. Přičemž se příslušní zednáři navzájem šetří, jak jen to je možné. Kam bychom to došli, kdyby se podřezávali nepřátelští důstojníci?

Jako výsledek jsem za současného ctění všech zednářských principů vytvořil vlastní, nezávislý, bezpohlavním parlamentem ovládaný stát jako mocenský základ pro další operace.

Paralelně s tím rozjedu další operaci. Fridrich II. Veliký, pruský král, je samozřejmě také zednář. Německo je v této době shlukem 39 malých států, tedy skutečný politický chaos. Rakousko, resp. Habsburk, je stále ještě pořádková služba tohoto chaosu. Když ta bude oslabena, zvětší se chaos odpovídajícím způsobem. Chaos, který bude volat po pořádku… A tak nechám „starého Fritze“ mašírovat. Francie a Rusko se smí také účastnit hry, neboť války stojí peníze a Francie je tak jako tak již dávno na seznamu.

Když Prusku hrozí, že prohraje, rychle v Rusku instaluji cara přátelského pruskému státu. Pár kapek do vodky a carevna Jelizavěta abdikuje navždy. Prusku však nesmím pomoci příliš, aby Prusko nemohlo nastolit pořádek v Německu příliš brzy. Mělo by to stačit jen k tomu, aby můj Fritz vyhrál válku, Habsburk byl oslaben a Francie zaplatila. Německo si vychutnám v příštím století.

Ve svých plánech pro rok 1750 jsem si vyznačil i Francii. Nejprve by měla přijít o své peníze ve prospěch Pruska, pak by měla pomoci mým zednářům v Americe a nakonec se sama stát republikou. Abych mohl zavést republikánské zřízení, potřebuji nejdřív pořádný chaos. Jako další opatření zavedu asignát, formu papírových peněz. Papírové peníze jsou skvělý vynález, protože na rozdíl od zlata nebo stříbra je můžu produkovat v nekonečném množství. Tím jsou nevědoucí osvobozeni od svého zbytečného kovu, který se pro jistotu uskladní u vědoucích ze skupiny Lucifer. A mimochodem to zruinuje střední třídu a uvrhne zemi do chaosu, do žádoucího, dobře připraveného chaosu.

1789 nechám pochodovat masy. Liberté, Egalité, Fraternité – to přeci nadchne každého. Volnost, rovnost, bratrství – ano, to jsou zednářské principy, ale koho to zajímá? Vždyť zednáři přeci mají humanitární cíle a tyto principy jsou darem lidstvu. Teď se jen musím postarat o to, aby má šlechta vypadla ze země, než lid těch málo rozumných šlechticů dostane pod gilotinu. Skupina Lucifer instaluje novou elitu. Starou elitu už nikdo nepotřebuje, no ne?

Ještě mi ale pořád chybí rychlá komunikace, svět ještě není připraven na velký, všeobjímající stát. Já však mám mladého snaživce Napoleona Bonaparte… Geniální, ale těžko ovladatelný. Bohužel se mi ho nepodaří správně zkrotit, ale i tak je to dobrý nástroj. Jelikož skupina Lucifer pořád ještě sídlí v Londýně, nesmí Napoleon samozřejmě překročit kanál. Díky zednářům ve francouzské flotile zednáři v britské flotile vědí, kde mohou Francouze sejmout. Vždyť admirál Nelson je přeci génius, nebo snad ne?

Napoleon mi však udělá dobrou službu a porazí konečně prohnilou „Svatou říši Římskou národa německého“. Volná, rovnoprávná a bratrská Francie se roztáhne až k Rýnu a německá knížata se zato smějí odškodnit na církevním majetku. Tím seberu církvi peníze a majetek, což ji jako pořádkovou službu zásadně oslabí. A papež přispěchá z Říma, aby Napoleona korunoval císařem.

Napoleon byl překvapení, které nikdo nemohl naplánovat. A právě zde se improvizuje… od čeho máme ilumináty? Velký Korsičan je odkázaný na to, co mu jiní donesou. Informace jsou pečlivě filtrovány a podnítí tohoto muže k rozhodnutím, jež si skupina Lucifer přeje. Třebaže to neklapne pokaždé, protože neúnavně kreativního císaře stále napadá něco, s čím ilumináti nepočítali, funguje tento postup i tak velmi dobře.

Původně se měly evropské královské rody nechat vykrvácet na revoluční Francii, neboť války přinášejí finanční elitě vždy mnoho peněz. Ale když revoluční a nakonec císařská Francie evropské královské rody zdecimuje, tak to taky není nejhorší. Jenže to jde bohužel až moc rychle. Je tu ještě málo chaosu, aby se dal zřídit opravdový pořádek… Kromě toho musí skupina Lucifer plánovat nově, jelikož to, co bylo odhadnutelné 1750, je dnes již překonané.

Francouzské císařství přes celou Evropu se mi nelíbí, ještě je příliš brzy to celé kontrolovat. Navíc by na špici byla rodina Bonaparte společně s kopou generálů, které Napoleon všude nasadil jako krále. To nemůže být ve smyslu skupiny Lucifer, která chce nastolit bezejmenný parlamentní pořádek. A tak nechám Napoleona mašírovat do Ruska a postarám se, aby se tentokrát Rusům dostalo zednářské pomoci. Na Vídeňském kongresu nechám znovuobnovit status quo ante. Skupina Lucifer teď jde na chvíli počítat peníze.

Knížata si myslí, že „vyhrála“ a mohla by kolem otočit zpět. Ale církev, jejich někdejší opora, ztratila mnoho na své moci. V kdysi věrných „poddaných“ vězí bacil „svobodného občanstva“. Obyčejný člověk na ulici se nyní vnímá jako Francouz, Prus nebo Bavor. Nyní je mnoho nových králů, v Bavorsku, ve Württembergu nebo Belgii. Z chaosu se utvořil nový pořádek, operace „Napoleon“ byla ve smyslu svobodných zednářů naprostý úspěch.

Francie se však nesmí úplně vrátit do starých kolejí. Ani nemůže, neboť šlechta a klérus jsou zbaveni moci. Trůn již nemá žádnou oporu. Králové se přivedli na mizinu, jakkoli se chtějí tvářit občansky. V Německu zinscenuji malou revoluci, ale jen tak trochu. Bez toho, aniž by se zatřáslo s měnou, není země připravena na moderní formu vládnutí. Pár iluminátům však přesto nebudu bránit v seberealizaci, jen abych zjistil, kam až to zajde. Skupina Lucifer má jiné plány a jiné starosti.

V Americe se nám zatím přihodilo pár nepříjemností. V jižních státech se nám utvořila jakási skupina lokální šlechty, bohatých a nezávislých pěstitelů bavlny, navíc zcela nezednářských. A když si pak ještě tyto jižní státy začnou vymýšlet – zřídit místo mocného centrálního státu volný svazek států – nemůže již skupina Lucifer nadále vyčkávat. Jeden ochotný iluminát jménem Abraham Lincoln dostane za úkol vést občanskou válku proti bohatým jižním státům.

V závětří občanské války může vést Prusko tři sjednocující války: s Dánskem, Rakouskem a Francií. Jelikož mají Francouzi na špici zase císaře, pomůže skupina Lucifer Němcům. Ostatně, Francie má zůstat republikou. V průběhu těchto válek se v Německu etabluje nový pořádek – bez předchozího chaosu. Tento sice není trvalý, hodí se však skupině Lucifer do dalších plánů. USA jsou důležitější, konečně se tam etabloval výborný svobodozednářský stát. Jenže Lincoln ví až moc a navíc je příliš tvrdohlavý. A tak je odstraněn.

V Itálii začíná další operace. Garibaldi, samozřejmě svobodný zednář, sjednotí zemi a sebere papeži církevní stát jako mocenskou bázi. Na republiku to ale ještě nestačí. Jako sjednocující symbol potřebujeme krále. Důležitý je však úder proti papeži, který z vládnoucího monarchy učiní obyčejného městského biskupa.

Tím jsou cíle prvního plánování dosaženy. Jistě, jako autor znám celé plánování, ale moje figurky nemohly v roce 1750 odhadnout, jak bude svět vypadat v roce 1880. Plánování se děje cíleně a přizpůsobuje se situaci – se vzdáleným cílem konečné světovlády. Teď, s Anglií, Francií a USA za zády, jde o další kroky. Rusko musí být podmaněno, carský režim musí zmizet. Kromě toho je tu ještě Německo, které pod svým císařem rozkvétá a představuje protimodel k republikám. No, na tom se musí trochu zapracovat…

Albert Pike, vzorový iluminát, který pomohl porazit jižanské státy, tehdy formuloval strategii tří světových válek. Jiný iluminát formuloval Protokoly sionských mudrců. Obojí jsou samozřejmě falsifikáty, skupina Lucifer se postará, aby to vešlo ve známost. A kdo tvrdí něco jiného, je ihned čile pronásledován poslušnými státními orgány. Samozřejmě tyto falsifikáty prosáknou na veřejnost tehdy, kdy už je příliš pozdě, než aby se proti tomu dalo něco podniknout.

Peníze jsou také dobrý instrument, jak nastolit chaos a pořádek. Stejně dobrý jako zbraně. Proto kontroluje skupina Lucifer jako „finanční elita“ světové peníze a jejich tok. Velmi důležitý krok je zavedení centrálního bankovnictví. Před centrálními bankami také existovaly bankovky, ty však na sobě měly podezřelé nápisy, jako například: „West-Midland-Bank se zavazuje vyplatit majiteli této bankovky  protihodnotu ve výši 20 liber šterlinků.“ Jinými slovy, tato bankovka nebyla opravdový peníz, nýbrž jen dluhopis, na základě kterého si člověk mohl u příslušné banky nechat vydat 20 anglických liber šterlink-stříbra (nebo obdobné množství zlata). Sice nikoho ani nenapadlo, aby pohodlné bankovky vyměňoval za valník plný stříbrných cihliček, ale ta možnost byla na těchto bankovkách garantována.

Zlato a stříbro totiž představují hodnotu samu o sobě, jež se nedá libovolně rozmnožovat. Jinak řečeno, znamenají svobodu a nezávislost pro normálního občana, tedy přesně to, co skupina Lucifer rozhodně nepotřebuje. Proto byla roku 1913 v USA založena Federal Reserve Bank jakožto samotná vládkyně nad dolarem. Od teď už nemohla dolary vydávat State Bank of Ohio, dokonce ani ve formě dluhopisů na zlato a stříbro z vlastních trezorů, nýbrž jen a pouze FED. Ale roku 1913 „dolar“ i přesto stále ještě představoval jistou váhovou jednotku pro stanovené množství zlata.

Centrální banky mají tu výhodu, že celá měna jednoho státu se dá kontrolovat jednou jedinou institucí. A centrální banka – správně – je kontrolovaná vyššími stupni nebo iluminátem, pokud je příslušný stát a jeho měna dostatečně důležitá. V každém případě je kontrolovaná spolehlivým mužem, který se naučil poslouchat.

Pro Evropu teď moje skupinka Lucifer plánuje první světovou válku. Poté, co si Francie a Anglie, oba zednáři kontrolované státy, krátce předtím málem vjely do vlasů, nechali jsme Německo, aby se konečně stalo tak velkým a mocným, aby se vyplatilo udělat z něj nepřítele. Jakže to Pike údajně formuloval?

Ve zkráceném překladu: „První světová válka má zničit carovu moc v Rusku. Válka bude vyvolána konfrontací Velké Británie a Německého císařství. Po válce bude v Rusku zřízen komunismus, který zničí ostatní formy vládnutí a oslabí náboženství.“

Bohužel se skupině Lucifer vloudila početní chybička. Velká Británie, Francie a Rusko nestačí na to, aby Německo, Rakousko-Uhersko a Osmanská říše byli poraženi. Bez skupiny Lucifer by byl v roce 1916 uzavřen mír, a to za německých podmínek: znovunastolení statutu quo ante. Rusko však ještě nebylo připraveno na komunismus a kromě toho by zůstalo Německo příliš silné, tedy nepříjemná pořádková služba v centru Evropy, kde má přeci panovat chaos, aby mohl být nastolen nový pořádek.

Museli tak zasáhnout Američané. USA měly tehdy sice masivní výzbroj, ale žádné války schopné vojáky. Měli roli dodavatelů, ne válečníků. Ale muselo to být, aby se velký plán vydařil. A tak jeli US-Boys do Francie na frontu, nebo spíše na etapu, protože na frontě příliš brzo zemřeli. Od krvácení tu tehdy byli Francouzi.

Co ale udělám s Německem? Ačkoli moji hodní zednáři pomohli spojencům, nestačí síla vítězů k tomu, aby zemi obsadili. Místo aby byla další roky vedena válka, musí mír zvládnout to, co nezvládla válka. Pod vedením pár iluminátů se ve Versailles uklohní mír, který vede Německo do jistého zániku a další války.

Zpočátku se skupina Lucifer rozhodla pro obvyklou taktiku plundrování státu – k hyperinflaci. Bohužel, Němci pořád ještě nejsou připraveni na revoluci. Místo aby vyhlásili republiku rad, reformovali své papírové peníze a překonali to, co by jiné státy uvrhlo do propasti. Ale aspoň mají centrální banku a papírové peníze, které nejsou kryté zlatem.

USA byly roku 1920 dostatečně silné, aby nastoupily dědictví britské světové říše, avšak obyvatelstvo na to ještě nebylo zralé. Teď však má skupina Lucifer v rukou zbraň zvanou „peníze“ a je připravena ji zcela brutálně použít. Banky dostanou pokyn přestat půjčovat. Výsledkem je „černý pátek“ a světová krize roku 1929.

Zatímco v Americe stále více sílí tlak na obyvatelstvo (bez práce a bez peněz), vzniká v Evropě mnohem větší chaos. V Německu se vyvíjí trvalá vládní krize, která nakonec díky americkým penězům dostane k moci nacionální socialisty. Teď se dá připravit další válka.

V USA dosadíme na trůn jako prezidenta opět dalšího ilumináta. Ten zakáže držet zlato v soukromém vlastnictví a vezme tak svým, ach, tak svobodným poddaným jejich finanční svobodu. A sotva se mu podařilo vybrat všechno soukromé zlato pro skupinu Lucifer, ještě pro jistotu znehodnotí dolar vůči zlatu o dobrých 40 %. To však pomůže jen skupině Lucifer, normálním lidem se daří dál stejně špatně.

Zpět do Evropy. Zde necháme nejdříve Němce pořádně nakrmit, necháme je připojit Rakousko, stejně jako Čechy a Moravu. Pak se však postaráme, aby začalo být Polsko pěkně drzé a neustále provokovalo svého nově vyzbrojeného souseda. Cílem skupinou Lucifer řízených států je vyvolat další velkou válku. Proč? Dle slov Alberta Pikea:

„Druhá světová válka by měla zahořet sporem mezi fašisty a sionisty. Na konci této války by měl být nacionální socialismus zničen, avšak sionismus zůstat dostatečně silný, aby dokázal instalovat nezávislý stát Izrael v Palestině. Kromě toho by měl být komunismus dosti silný, aby tvořil protiváhu křesťanství.“

Zaráží mě přitom, že jsou panu Pikeovi kolem roku 1870 známy pojmy jako „fašismus“ a „nacionální socialismus“. Kromě toho je komunismus státní zřízení, nikoli náboženství. Komunismus může být alternativou pro západní demokracii, ale proti křesťanství mají komunisté svůj ateismus, nikoli marxistickou ideologii. Bohužel není generál Pike moje postava, jinak by se mu tento lapsus nestal. Ale světovou válku, která učiní komunismus mocnější a dá vzniknout státu Izrael, to by plánovala i moje skupina Lucifer. Konec konců chci prodat hodně svých knih a toho dosáhnu, jedině když budu mít důvěryhodné rošťáky a bezmocné oběti.

Konečně má skupina Lucifer svou válku v Evropě. Válka je dobrá pro byznys. Výdělky jsou fantastické. Bohužel jsou však Němci opět mizerní spoluhráči… Převálcují Polsko a Francii, aniž by utrpěli ztráty. Aby narušili tento válečný stroj, musí italští ilumináti uvrhnout svou zemi do různých dobrodružství, aby Německo nemohlo příliš brzy vyrazit proti Rusku. Pár týdnů, které Stalinovi stačí k přípravě útoku, se velmi hodí…

Jenže ti Němci… Místo aby se nechali převálcovat Ruskem, rozmetají sovětské útočné linie a prorazí hluboko do Sovětského svazu. Stalin již pomalu začíná zvažovat mír… Ale žádné starosti, Roosevelt to má pevně v rukách. Nejenže nechá americké torpédoborce střílet po německých ponorkách, donutí také Japonce k Pearl Harboru. A jako věrní partneři Němci vyhlásí USA válku.

Tentokrát jsou Američané nadšení, neboť ilumináti to dobře připravili. Sotva začala válka, mají všichni práci a deprese je fuč. Jak to? Protože banky opět rády půjčují. Válečné půjčky… Naštěstí existuje nyní zbraňový systém, který je jako dělaný pro Američany: těžké bombardéry. Dokud lze bombardovat, nejsou třeba pozemní jednotky, které riskují svou kůži. O ano, zednáři zase pomohou. Německé a japonské válečné plány přistanou spolehlivě u „přátel“ v nepřátelském stanu, stejně jako informace o tajných projektech. Kromě toho němečtí vědci nevidí žádný smysl v tom bastlit atomové bomby – na rozdíl od svých amerických (emigrovaných židovských) kolegů.

Na samém konci války jsou tyto bombičky ještě rychle předvedeny Stalinovi a světu s tím výsledkem, že „dobrý přítel“ brzy tuto informaci předá dál, aby Rusové taky brzy měli takovou pěknou bombičku.

V Evropě byl po II. světové válce mnohem větší chaos než po třicetileté válce. Německo bylo zpustošeno a rozděleno. Nový pořádek, pořádek, který vzešel z chaosu – podle přání skupiny Lucifer.

Teď se může skupina Lucifer pohodlně usadit a dát si oddech. Podařilo se jí krásně rozdělit svět na ilumináty kontrolovanou US-půlku a ilumináty kontrolovanou SU-půlku. Národy světa se třesou před atomovým obuškem a tu a tam nějací lokajové vedou válku, na které se dají vydělat zajímavé peníze. V roce 1971 ještě zruší dluhovým otroctvím sužované Spojené státy „zlatý standard“. Tím jsou papírové peníze plně v rukou „finanční elity“, v rukou vlastníků dolary tisknoucí banky FED a tedy skupiny Lucifer.

Co potřebujeme víc? Jo, vlastně ropu… Čím dražší ropa, tím chudší a závislejší obyvatelstvo. Hlavní věc – „Big Oil“ pohádkově vydělává a skupina Lucifer samozřejmě taky. Došli jsme tím na konec příběhu? Jako autor bych se teď mohl zaklonit do křesla a napsat: „A jestli neumřela, vládne skupina Lucifer dodnes“. Jenomže, co na to říká Albert Pike?

„Třetí světovou válku vyvoláme konflikty mezi sionisty a islamisty. Válka bude vedena tak, že se islám (arabský svět) a sionismus (stát Izrael) navzájem zničí. Všechny ostatní národy při tom budou bojovat do svého úplného psychického, fyzického, morálního, spirituálního a hospodářského vyčerpání. … Na konci se národům světa dostane pravdivého světla skrze úplné naplnění učení Luciferova…“

Ano, teď mám jeden malý problém – po 250 letech spiknutí již bylo dosaženo světové vlády. Proč by měl člověk riskovat další světovou válkou? Proč vést třetí světovou válku? No, Albert Pike navrhuje, aby se Izrael a arabský svět navzájem zničili. Je pravda, že od založení Izraele neusilují ti tam dole na Blízkém východě evidentně o nic jiného, doposud však bez skutečného úspěchu.

Takže dobře, zosnuji tedy tuto třetí světovou válku. Proč? Protože moje skupina Lucifer může! A kromě toho se světová populace prozatím neskládá jen z poddajných otroků. 6,5 miliard lidí je pro tento svět prostě příliš mnoho. Navíc, kdo by potřeboval takovou spoustu otroků? V celosvětovém chaosu obrovské války zredukujeme toto množství na přehlednou míru. Řekněme, že jedna miliarda by mohla stačit, co?

Aby národy světa s chutí táhly do války, uspořádáme ještě předtím nové vydání krize z roku 1929. Díky globalizaci se pracovní místa zámožných, a tím samostatně myslících Evropanů a Američanů přesunula do Číny a jihovýchodní Asie. Kdo je závislý na státní podpoře, je manipulovatelný.

Obyvatelstvo „bohatých“ zemí ztrácí práci a tím chudne. V „chudých“ zemích sice dřou jako blázni, ale než si tam lidé vypracují určitý blahobyt, nechám systém zhroutit. Skupina Lucifer nastřádala dostatek věcných hodnot, takže se teď může v klidu zbavit i dolaru.

Ááá jéje, pan Tang najednou stojí před zavřenými branami své továrny, protože ta už nemůže dodávat do Evropy a USA. Pan Müller, před několika měsíci ještě dobře vydělávající účetní, teď stojí nezaměstnaný před armádou spásy, protože jeho úspory se díky měnové krizi proměnily v prach. Samozřejmě mu také chybí peníze, aby zaplatil produkty pana Tanga. Jo a paní Brownová teď rovněž neví, co s časem, když i její McDonald, ve kterém poslední léta pracovala, zavřel.

Práce je však i přesto všechno po světě víc než dost – bohužel však jenom u dělostřelectva. Pro vojáky se ještě vaří polévka a peče chleba… Zlých a darebáckých států je dostatek. Čína by si ráda vzala Taiwan, Severní Korea Jižní Koreu a Izrael by rád vyzkoušel, jestli ty skvělé německé ponorky skutečně umí odpalovat jaderné zbraně.

A skupina Lucifer? Ta sedí v nejbezpečnějším bunkru světa a nahrabala vše, co bude člověk po válce potřebovat. Potom bude pomáhat a všichni lidé budou tak vděční… po celý svůj život … navždy.